Bonnie

Dianora Jarní květ – Bonnie

25.04.2003 – 09.08.2017 

IMG_5284

Plemeno: Střední knírač                                        Výška: 44 cm

Narozena: 25.04.2003                                             Váha: 15kg

Barva srsti: Pepř a sůl                                             Druh srst: drsnosrstá

Číslo zápisu:

Bonitační kód: 00/4A/5

DKK: 0/0

Otec: Ave Concorde Mont Blanc

Matka: Andy Hrádek v Kyjích

 

09.07.2017 – Dianora Jarní květ – Bonnie ( narozena 25.04.2003 –  14 let )

Dnešní den je pro mě ten nejzásadnější a dnes jsem si uvědomila, že čas neuvěřitelně letí a nedá se zastavit. Vím, že když stárne pes přidávají se zdravotní komplikace, ale nikdy by mě nenapadlo, že by se zdravotní stav u mojí Bonnie mohl nějak zhoršit. V loňském roce se na ní stáří podepsalo už komplikacemi jako problémy s játry, zánět dělohy ( podzim 2016 kastrace) a  vše zvládla úžasně 🙂 čím je Bonnie starší tím hůře se jí chodí, téměř neslyší, takže používáme znakovou řeč 🙂 , ale i přes to má elán do života. Začátkem června Bonnie krvácela z dásní, ale nevěděla se úplná příčina, krvácení se nám podařilo na veterině zastavit a pravděpodobný důvod byla stržená bradavice nebo malý nádor. A aby toho nebylo málo začátkem července se přidal zánět močového měchýře. Bonnie dostala antibiotika a vypadalo vše, že už bude dobré. Jenže v neděli 09.07.2017 se chovala jinak než obvykle. Zvracela, nechtěla ležet, pouze postávala a při dotyku na břicho bylo vidět, že jí to bolí. Okamžitě jsem jí změřila teplotu a měla 40,3. Vyrazila jsem na veterinu a asi po dvou hodinách čekání jsme se dostali na řadu, mezitím se Bonnie v ordinaci udělalo opět špatně a zvracela. Po tom co jí doktorka prohlédla a poslechla jí, poslala nás na rentgen a už po poslechu doktorka začala tušit, že je něco na plicích. Začala jsem brečet. Na RTG byl nalezen nádor na plicích. A já nemoha zastavit pláč. Nádor nelze operovat, pouze podávat léky. Bonnie dostala celkem 5 injekcí a další den jsme měli přijít na kontrolu. Nebyla jsem schopná zjišťovat detaily,  daná situace mě rozhodila. V tu chvíli jsem si uvědomila, že bych chtěla vrátit čas. Bonnie je můj úplně první pes, po kterém jsem toužila 3 roky něž jsem se ho dostala. Pamatuju si jak jsem si nakupovala misky, vodítka , obojky a hračky pro mého budoucího psího parťáka a vše jsem si schovávala. Pročítala jsem si všechny možné knížky a studovala jsem si plemena psů. Výběr plemene byl podmíněn tím, že pejsek bude venku. Vybrala jsem si plemeno středního knírače. Začala sem obtelefonovávat budoucí vrhy až jsem narazila na CHS Jarní květ, kde očekávali štěňátka. Po narození jsem sledovala fotečky malých kuliček 🙂Byli nádherní 🙂 téměř všichni stejní, proto mělo každé štěňátko na krku mašličku, aby se rozlišili. Jestli si pamatuju dobře byla jsem cca na dvou návštěvách. S chovatelkou jsem byla v kontaktu a pomohla mi s Bonnie i s první výstavou a úpravou srsti, jelikož knírač by se měl správně trimovat. Nikdy jsem s Bonnie nesložila žádnou zkoušku ani jsme se nezúčastnili žádného závodu. Ale i tak pro mě znamená moc její osobnost.  ve vysokém věku se chvílemi chová jako malé štěně, potají okusuje klacíky. Sem tam ukradne borderkám hračku a jde si s ní sama hrát, ale jakmile k ní přijdu, že si začneme společně hrát,dělá jako že nic 🙂 Přijde mi, že se sále usmívá . A doufám, že tu s námi zůstane co nejdéle jelikož ona je ta nejúžasnější psí tetička, kterou znám a MÁM .

08.08.-09.08.2017 – Bonnie nás bohužel opustila 

Nejhorší den v mém životě. S Bonnie jsem 08.08. vyrazila na kontrolní RTG plic. Bylo na ní už od víkendu vidět, že se její stav zhoršuje a stále viditelně ztrácí na váze. Pořád se snažila být veselá, i když byli chvíle kdy jsem na ní viděla, i smutné pohledy jak to vzdává. Úterní večer byl, ale opravdu nejzásadnější. Na veterinu jsem jí nesla v náruči jelikož byla opravdu slabá a chodit se jí nechtělo. Cestou jsem se smiřovala s tím, že pravděpodobně  přišel její poslední den a nechtěla jsem tomu věřit brečela jsem cestou a i v čekárně. Na kontrolním RTG byl bohužel další nádor a několikrát zvětšená játra. S doktorem jsme se domluvili , že dostane Bonnie jednu injekci, která by jí mohla pomoci a na kontrolu dorazíme ráno. Po injekci se Bonnie opravdu ulevilo, začala sama od sebe chodit, ale její výraz mluvil za vše. I teď se mi to těžce píše, když si představím její pohledy jak už byla smutná, unavená a vysílená. K večeři si dala jen pár soust kuřecího masíčka, ale zbytek večeře si už vzít nechtěla. V noci zemřela a mě moc chybí  a vždy bude.